Dávno

Je to tak dávno, co štětce malovaly. Moře času uplynulo, od chvíle, kdy prsty psaly. Uši naslouchaly tichým zvukům okolo. Oči viděly, vše, co se pohnulo. Zdá se to být jako včera, ta minulost dnešního večera. Jeví se to jako budoucnost, smutná přítomnost. Unavené rysy na tváři ztvrdly. Nic se…

Číst dále…

Slovo úvodem

Čím tak začít…. Vlastně ani pořádně nevím, co na úvod napsat. Rozhodla jsem se pokračovat v již započatém díle a ouha. Narazila jsem na problém, najednou jsem nevěděla, jak bych měla svůj nový blog vlastně pojmout. Jak co udělat. Ne, že bych s tím neměla už nějaké zkušenosti, ale tvořila…

Číst dále…

Tam…

Tam, kde slunce svítí, roste silné kvítí. Tam, kde voda hučí, člověka mučí. Tam, kde žiješ, krev z rukou myješ. Tam, kde les ztichl, naposledy vzdychl. Tam, kde louky kvetou, na voze mrtví vezou. Tam, kde miluješ, soudu neujdeš. Tam, kde sníš, myslet smíš. Tam, kde chceš žít, život můžeš…

Číst dále…

Hlubina bublajícího magmatu

Velmi emoční výstup Grety na summitu OSN vyvolal doslova bouří kolem lidí s Aspergerovým syndromem, a to jak prožívají svět. Pomineme-li, že se jednalo o poněkud teatrální projev, jehož cílem bylo vzbudit lítost. Někteří lidé ho vnímají jako silně rušivý element. Emoční projev kvůli teatrálnosti nejen, že nebyl autentický, ale…

Číst dále…