Dávno

Je to tak dávno,
co štětce malovaly.
Moře času uplynulo,
od chvíle, kdy prsty psaly.

Uši naslouchaly
tichým zvukům okolo.
Oči viděly,
vše, co se pohnulo.

Zdá se to být jako včera,
ta minulost dnešního večera.
Jeví se to jako budoucnost,
smutná přítomnost.

Unavené rysy
na tváři ztvrdly.
Nic se nepohnulo
a do rakve jest uloženo.